Jaro v ŠARLOTĚ 2024
Šarlota Resort je pro mnohé z klientů domovem, proto se tým zaměstnanců Šarloty snaží ve všech detailech maximálně vyhovět jejich individuálním přáním a potřebám.
Respekt k soukromí je samozřejmostí, na druhé straně žádný z klientů nesmí trpět osamělostí. K dobré psychické i fyzické pohodě obyvatel Šarloty přispívají nejrůznější volnočasové vzdělávací, pohybové i kreativní programy, setkání nebo přednášky. Samostatnou kapitolou pak jsou vynikající společenské a kulturní pořady, které vítají nejen klienti, ale i jejich rodiny a přátelé. Jedním z nevšedních kulturních počinů byl, mimo jiné, cyklus koncertů „Šarlota jubiluje“, který proběhl v loňském roce nebo seriál Potlachů na letní scéně Šarloty. V roce 2024 společně oslavujeme „Rok české hudby“ spojený s dvoustým výročím narození Bedřicha Smetany. V České republice nemine den, kdy by koncertní sály, kostely nebo ulice měst nerozeznívala hudba. Do této oslavy se zapojuje svým dílem i Šarlota.
Rok české hudby 2024 v Šarlotě
Výjimečným kulturním zážitkem byl hned první jarní koncert cyklu „Rok české hudby 2024 v Šarlotě“, symfonická báseň „Má vlast“ Bedřicha Smetany v autorově klavírní úpravě pro čtyři ruce. Koncert citlivě doprovodil mluveným slovem Alfred Strejček. Program byl přijat s velkou úctou i dojetím a upřímným potleskem všech přítomných. Na klavír hráli klavírní virtuosové Eliška Novotná a Lukáš Michel.
Rok české hudby však neznamená jen svátek hudby klasické, ale zazní i další žánry. Písně české gotiky, baroka, renesance a klasicismu představil ve druhém jarním koncertu vokální a instrumentální soubor dobových nástrojů Chairé pod taktovkou Josefa Krčka a byl neméně nadšeně publikem přijat. Při krásném kulturním programu se setkávají a společně prožívají něco nového, povznášejícího spřízněné duše - obyvatelé Šarloty, klienti a zaměstnanci, se svými nejbližšími, rodinami, přáteli. Tak sílí pocit domova.
Hudbou k srdci – srdcem k lásce
.jpg)
Neúnavným hlavním dramaturgem a organizátorem koncertů a dalších kulturních pořadů v Šarlotě je herec, moderátor, scénárista a pedagog Alfred Strejček. Genius loci Šarloty tak mohl být obohacen uměním řady skutečných osobností české kulturní scény, muzikantů, zpěváků, herců, spisovatelů. V letošním roce oslaví svůj 15. ročník Mezinárodní hudební festival Eduarda Nápravníka a jeden z koncertů festivalu zazní opět v Šarlotě. S tímto hudebním festivalem, ale i s dalšími pořady v Šarlotě úzce souvisí jméno prof. Jiřího Hlaváče, klarinetisty, vysokoškolského pedagoga, hudebního skladatele a publicisty, kterého jsme požádali o rozhovor.
Jste známá osobnost hudebního světa, ale v dětství jste na dráhu hudebníka nepomýšlel.
Můj dědeček byl amatérský varhaník, ale profesionálně se v rodině nikdo hudbě nevěnoval. Mou zálibou byl vždy sport. Hrával jsem hokej, dorosteneckou ligu ve fotbale, běhal jsem (pozn. pan profesor zaběhl opakovaně i královskou disciplínu Marathon). Ve 14 letech jsem ale slyšel hrát legendárního Karla Krautgartnera Debussyho Rapsodii pro saxofon a orchestr a okamžitě jsem se rozhodl, že se stanu skvělým saxofonistou a klarinetistou.
To je tak snadné?
Po koncertě jsem za panem Krautgartnerem s touto myšlenkou opravdu zašel. Zeptal se mě, na co hraji. „Zatím nehraju, ale teď začnu!“. A byl to on, kdo doporučil začátky na klarinet. Naučil jsem se záhy několik skladbiček na klarinet a hned v září 1962 jsem nastoupil ve Zlíně do hudební školy. Tam mne pan učitel Bohumil Dovrtěl přijal s úsměvem a slovy: „Miluju hazardéry!“ V únoru 1963 jsem zkoušky na konzervatoř v Brně zdárně složil. A tím začalo vše další.
A právě to je o vás známo, když „něco začnete“, tak s nesmírným soustředěním a důkladností. V umění a sportu vidíte paralely?
Pro mě osobně je sport součástí života. Umění i sport posilují volní vlastnosti. V obojím soupeříte s leností, s pochybnostmi, proč to vlastně děláme. Život hudebníka i sportovce není jen o výhrách, ale rovněž o prohrách, ve kterých poznáte, na co máte, a na co ne, a které by vás měly posílit a posunout dál ke kvalitnímu výkonu.
Po desetiletí jste přátelé s Alfredem Strejčkem a mnohokráte jste spolu stáli na pódiu nebo v nahrávacím studiu. Co stojí za vašim přátelstvím a kumštýřskou prací?
Na to se zeptáme i Alfreda, ale za sebe mohu říci, že vynalézavost, tvořivost, pracovitost a usilovnost. Jak vidno motivací nebyl úspěch, potlesk a ocenění, která přišla také, ale všechno to potřebovalo čas. Myslím, že důležitým faktorem byla i skutečnost, že on miloval hudbu a také hrával na nástroje a zpíval a já zase ctil divadlo, literaturu, poezii, umělecký přednes a sám jsem nakonec byl částečně aktivní i v těchto oblastech umělecké práce. Důležitým momentem našeho sblížení byl ovšem sport, naše společná běžecká aktivita a celoživotní láska.
Celý rozhovor čtěte v sekci „Píší o nás“ - odkaz zde.
