V posázavské Prosečnici byla na popud Charlotty Masarykové otevřena počátkem 20. století
léčebna pro nemocné tuberkulózou. Na svou dobu velkorysá stavba uprostřed desítek hektarů lesů a luk sloužila pacientům dlouhá léta, zažila lepší a horší časy, až zůstala opuštěná a zpustlá. Naštěstí to už je minulost.
Po zásadní rekonstrukci tu vzniklo rehabilitační centrum s nejmodernějším vybavením, a protože se zaměřuje zejména na péči o starší, mnohdy imobilní klienty, jeho hlavní zásadou je  profesionální kvalita, diskrétní trpělivost a důstojnost života lidí mnohdy poznamenaných
zdravotním handicapem. Ke cti zakladatelky, jejíž jméno si tu počeštili, budiž řečeno, že základní snahou zdejšího personálu je docílit evropského standardu péče. Což v našich podmínkách ovšem zatím znamená určitě nadstandard a ti, kdo se do Šarloty přicházejí zotavit, popřípadě jejich blízcí patří k movitým seniorům.
Jsou mezi nimi reemigranti i známé osobnosti, pobývala tu Meda Mládková nebo nedávno třeba Jiří Menzel. Ne každý na takový rehabilitační pobyt nebo třeba jen odpočinek s perfektní péčí dosáhne. Podle majitele Jiřího Michala (který Šarlotu otevřel kromě jiných i pro svou maminku) a ředitelky Miroslavy Brožové (jež se vyznačuje viditelnou energií i pochopením a laskavostí, ale i nekompromisními nároky na zaměstnance) je rodin, které na podobně „standardní“ péči u nás rozhodně prostředky mají, už dost. Jen si ne vždy dokážou pro své rodiče a prarodiče utrhnout něco ze svého dostatku…

I tak by se však paní Charlotta v Prosečnici asi radovala.