Rozmarné léto v ŠARLOTĚ 2023
Správné léto má být rozmarné a rozpustilé, svetry konečně putují na dno skříní a ven se derou sandály, květované šaty a kraťasy. Co se nám vybaví, když se řekne léto? Sluníčko, prázdniny, báječná chuť čerstvě utržených třešní, tvarohové knedlíky s borůvkami či rybízová bublanina, okurkový salát a jiné dobroty z letní kuchyně našich maminek a babiček. Venkovská krajina, les a louka, zlátnoucí obilí přizdobené vlčími máky a chrpou, vůně rozkvetlých lip, majestátní slunečnice. Koš s houbami, kornout roztékající se zmrzliny, vedro a letní liják, duha, omamná vůně po prudké letní bouřce. Zavírací kudlička a svačina ve vlaku, okna kupé otevřená vstříc novým zážitkům. Koupání v rybníku, spálená ramena, noční stezka odvahy, táborák, opékání buřtů, sušení oblečení u ohně, kytara a trampské písně, nová přátelství a lásky.
Nic z těchto neopakovatelných a hlubokých prožitků nám léta neubrala, naopak, rádi se o ně podělíme se svými blízkými, přáteli i hosty Šarloty.
Letní scéna Šarloty byla znovu připravena!
Bylo krásné sobotní odpoledne 2. září, když jsme přivítali vzácné hosty u nás na Sázavě u příležitosti 2. trampského potlachu. Řekne-li se slovo potlach, vybavíme si výroční setkávání trampů, příslušníků domovských osad nebo trampů samotářů. Slovo Potlach zní tak blízce, stejně jako české sloveso tlachat. A přitom POTLACH pochází z takové dálky!!!!
Výraz potlach, s anglickou výslovností Potlač, znamená v jazycích severoamerických indiánů výraz pro dar a rozdávání. Jednalo se o společenské setkání spojené s rozdáváním a přijímáním darů a potlače se tradičně slavily u řady kmenů na západním pobřeží Severní Ameriky.
Obřad je pořádán zpravidla venku před obydlím náčelníka a často je vhodně spojován s významnou kmenovou nebo rodinnou událostí (svatba, narození dítěte, dosažení dospělosti). Podle zámožnosti a kmenové tradice mohou být potlače skromné či naopak velmi prestižní a nákladné trvající i několik dní. Součástí slavnosti je hudba, zpěvy, tance a mnohdy i dramatická představení. Při nich herci v typických maskách předvádějí kmenové mýty a významné události předchozích let.
Hostitelem je hlava rodiny nebo náčelník. Ten sezve hosty a zahrnuje je dary - zároveň však očekává, že dary budou opláceny! Kdo by dary neoplatil, vystavil by se ztrátě cti a veřejnému posměchu.
Co patřilo mezi potlačové dary? Některé si dokážeme dobře představit: vzácné kožešiny, předměty denní potřeby a umělecké artefakty vytvořené z rohoviny, kůží, kostí a zubů divokých zvířat.
Potlačovým darem je právo tančit určitý tanec, zazpívat píseň či připojit si ke jménu čestný titul. Darem mohou být trvanlivé potraviny (rybí či lachtaní tuk, sušené ryby), přikrývky, umně zhotovené masky, zbraně a zejména měděné destičky či štíty. Ovšem také nákladné užitkové předměty jako je stan nebo kanoe, kdysi i otroci, kteří byli darováni či obětováni.
Nutno dodat - později svou měrou k rozmanitosti potlachových darů přispěli také běloši – NEBLAZE. Za vzácné kožešiny nabídli laciný průmyslově vyrobený šunt.
U některých severních kmenů měly potlače značně soupeřivou povahu! Hostiteli totiž šlo hlavně o zvýšení své osobní prestiže a prestiže své rodiny nebo kmene. Hostitel nejprve výmluvně vychválil své bohatství a začal jím své hosty postupně obdarovávat. Ti museli s hostitelem držet krok a každý dar v podobné úrovni opětovat. Jinak - ztráta cti.
Pokud připravené dary hostiteli došly dříve než jeho hostům, podle některých etnografických popisů začal rozdávat kanoe, otroky dokonce i své manželky a dcery! Po takovém zničujícím potlači zruinovanému hostiteli nezbyl jiný způsob udržení cti než sebevražda!
Buďme tedy rádi, že se potlachy trampů, osidlujících již od začátku 20. století divokou českou kotlinu, odehrávají dle zvyklostí potlačů kmenů jižních. Těm sice snaha o zvýšení vlastní prestiže nechyběla, ale neutužovali ji okázalým předváděním vlastního bohatství, nýbrž svými dovednostmi, velkorysostí a štědrým a nezištným chováním.
Proto o nějaké Sebevraždě ve slavném kaňonu Sázava River nemůže být ani řeči, kmen českých trampů je mírumilovný a dobře svůj kraj zná.
Také potlachy neboli potlače pod širým nebem v Šarlotě mají samozřejmě scénář mírumilovnějších indiánských kmenů. Aby také ne, když program setkání bývá v rukou pana Alfreda Strejčka. Potlačovými dary jsou trampské písně, básně a příběhy v podání milých účinkujících. Jedním z nich je pan David Vávra, který následující potlačový dar vytvořil cestou do Šarloty: vlakem, na kole a vlnami Sázavy.
ZA ALFREDEM
David Vávra
Je první sobota v září, zjistil jsem pohledem v kalendáři
To musím na potlach za Alfredem
Řeka zve mne svými vlnami, Sázava
Ta voda mne jako plavce očekává
Takže pytel odvahy a jedem
Přišel jsem sem po trampsku i cyklo za Alfredem
Do třetice musím plavat v tom toku okrohnědém
Ať s proudem splyne má postava
Pomůže mi dolů Sázava skákavá
Lépe dnes než v zimě, kdy pokryta je ledem
A tak si plavu pod božím dohledem
Řeky Sázavy pěkně středem
Bezpečně ve vaku má výbava zůstává
Tím v klidu je má hlava
Zkrátka v dobré náladě za Alfredem
Podívám se do dálky dalekohledem
Prosečnice je blízko k mému cíli vzhledem
Kolem řeky již žloutne tráva
Stále je ta minuta ta pravá
Prostě splout dnes za Alfredem
Ať je i mým příštím výhledem
Ve světě barevném i šedém
Najít si čas pro hrubínovskou řeku, co zve se Sázava
Ať vyvěšena je znova trampingu zástava
Vždy v září za Jitkou za Alfredem
Řeka Vltava, Sázava, Nežárka
Později se rozplynou v moři jak ve vedru polárka
Jestli život připomíná řeku
Za to nechť jsou jarní vody vděku
Než naposledy zapíská píšťalka
Řeka je neznámá bez známky obálka
Někdy divoká, jindy pouhá čárka
Dobře je s ní člověku
Dávno již od středověku
Slunce v odlesku zazáří, toť vodní zápalka
Řeka je opojná jak silná kořalka
Přežije každého mládka, stárka i polního maršálka
Ty si užívej jejího doteku
Jak Pán Bůh stvořil tě rovnou bez obleku
Od zrození po ústí to je přec dálka.