Bylo krásné sobotní odpoledne 2. září, když jsme přivítali vzácné hosty u nás na Sázavě u příležitosti 2. trampského potlachu. Řekne-li se slovo potlach, vybavíme si výroční setkávání trampů, příslušníků domovských osad nebo trampů samotářů. Slovo Potlach zní tak blízce, stejně jako české sloveso tlachat. A přitom POTLACH pochází z takové dálky!!!!
 

 

 

​

​

​

​

​

 

 

Výraz potlach, s anglickou výslovností Potlač, znamená v jazycích severoamerických indiánů výraz pro dar a rozdávání. Jednalo se o společenské setkání spojené s rozdáváním a přijímáním darů a potlače se tradičně slavily u řady kmenů na západním pobřeží Severní Ameriky.
 
Obřad je pořádán zpravidla venku před obydlím náčelníka a často je vhodně spojován s významnou kmenovou nebo rodinnou událostí (svatba, narození dítěte, dosažení dospělosti). Podle zámožnosti a kmenové tradice mohou být potlače skromné či naopak velmi prestižní a nákladné trvající i několik dní. Součástí slavnosti je hudba, zpěvy, tance a mnohdy i dramatická představení. Při nich herci v typických maskách předvádějí kmenové mýty a významné události předchozích let.
Hostitelem je hlava rodiny nebo náčelník. Ten sezve hosty a zahrnuje je dary - zároveň však očekává, že dary budou opláceny! Kdo by dary neoplatil, vystavil by se ztrátě cti a veřejnému posměchu.
 
Co patřilo mezi potlačové dary? Některé si dokážeme dobře představit: vzácné kožešiny, předměty denní potřeby a umělecké artefakty vytvořené z rohoviny, kůží, kostí a zubů divokých zvířat.
Potlačovým darem je právo tančit určitý tanec, zazpívat píseň či připojit si ke jménu čestný titul. Darem mohou být trvanlivé potraviny (rybí či lachtaní tuk, sušené ryby), přikrývky, umně zhotovené masky, zbraně a zejména měděné destičky či štíty. Ovšem také nákladné užitkové předměty jako je stan nebo kanoe, kdysi i otroci, kteří byli darováni či obětováni.
Nutno dodat - později svou měrou k rozmanitosti potlachových darů přispěli také běloši – NEBLAZE. Za vzácné kožešiny nabídli laciný průmyslově vyrobený šunt.
 
U některých severních kmenů měly potlače značně soupeřivou povahu! Hostiteli totiž šlo hlavně o zvýšení své osobní prestiže a prestiže své rodiny nebo kmene. Hostitel nejprve výmluvně vychválil své bohatství a začal jím své hosty postupně obdarovávat. Ti museli s hostitelem držet krok a každý dar v podobné úrovni opětovat. Jinak - ztráta cti.
 
Pokud připravené dary hostiteli došly dříve než jeho hostům, podle některých etnografických popisů začal rozdávat kanoe, otroky dokonce i své manželky a dcery! Po takovém zničujícím potlači zruinovanému hostiteli nezbyl jiný způsob udržení cti než sebevražda!
 

 

 

 

 

 

 

 

​

​

​

​

​

​

​

 

Buďme tedy rádi, že se potlachy trampů, osidlujících již od začátku 20. století divokou českou kotlinu, odehrávají dle zvyklostí potlačů kmenů jižních. Těm sice snaha o zvýšení vlastní prestiže nechyběla, ale neutužovali ji okázalým předváděním vlastního bohatství, nýbrž svými dovednostmi, velkorysostí a štědrým a nezištným chováním.
Proto o nějaké Sebevraždě ve slavném kaňonu Sázava River nemůže být ani řeči, kmen českých trampů je mírumilovný a dobře svůj kraj zná.

Také potlachy neboli potlače pod širým nebem v Šarlotě mají samozřejmě scénář mírumilovnějších indiánských kmenů. Aby také ne, když program setkání bývá v rukou pana Alfreda Strejčka. Potlačovými dary jsou trampské písně, básně a příběhy v podání milých účinkujících. Jedním z nich je pan David Vávra, který následující potlačový dar vytvořil cestou do Šarloty: vlakem, na kole a vlnami Sázavy.